Kolotoč...(The carousel)

Říkal ten můj děda Horskej, že čeština je ten ouplně nejvíc nejkrásnější jazyk na celým širým světě a já s ním souhlasím, páč ve kterým jazykovi by se mohlo státi, že slovem "kolotoč" vystihnete zároveň ten neustále se točící vynález a zároveň charakter celýho toho dne, co byl po tom páteční vejletku šumavským, napnutej k prasknutí. Ale abych se ještě vrátila k tomu pátku - což má souvislost s tím následným, musím vám prozradit tu anabázi s tím, jak jsem díky němu přišla k těm ouplně nejvíc nejkrásnějším růžovejm šatkům z černejma puntíkama a taky k fialovoproužkatýmu kartáči na vlasy a k těm barevněculíkatejm gumičkám. Že pro mě udělá můj Horskej děda první i poslední sem věděla už dávno, ale jako starýho pána, co provází mladou dámu do butiku se šatkama sem si ho opravdu představit nedovedla ! Za všechno vlastně může má zlatá mamka - která krom toho že je zlatá, je totiž i ve svým mladým věku taky dost sklerotická - skoro jako ten můj děda, v tom svým starým. A tak se taky stalo, že sem na ten vejletek šumavskej neměla pražádnou pláštěnku a v vzhledem k tej předpovědi, co se nakonec tolik lišila od skutečnýho počasí, sme s dědou usoudili, že mi teda nějakou tu pláštěnku koupit musíme, páč malá túristka bez pláštěnky, je jako kohoutek vodovodní bez vody... Hmmm... Cestou na tu Šumavu sme teda zastavili v tom městě Vodňanským a na náměstí zapadli do prvního butiku co vedla taková milá a hezká paní s takovejma nádherně šikmejma očima. Ta paní ale dědovi řekla, že dětský zboží nevede a že to musíme k jejímu manželovi co má krámek o dva domy vedle. Už když jsme pak vcházeli dovnitř toho druhýho butiku ťamanskýho, všimla sem si těch nádhernejch šatků, co se na mně růžově smály, hnedle ve dveřích na věšáku, ale protože mám nějakou hrdost a nikdy by ste mne neviděli jako ty vzteklý děcka v supermarketu, žadonit o lízátko či podobnou cukrem prolezlou jedovatinu, využila sem malou ženskou lest a jen na malinkatou chvilku se zastavila a chytila do ruky okraj těch šatků, abych pak s hraným nezájmem šla vybírat tu pláštěnku. Můj děda o sobě tvrdí že je dřevo - teda jako nevšímavej, ale já mu to stejně nevěřím, nevím tedy jak jindy a jinde, ale on si, považte, i toho jemnýho náznaku všim a aby si taky nezadal, jen tak, jako by náhodou se mně po tom, co už jsem v ruce měla tu růžovou pláštěnku, zeptal, když už teda v tom krámku sme, jestli bych si třeba nechtěla vybrat nějaký nový šatky. Která ženská by odolala že ? Má hrdost byla v mžiku ta tam a já celá rozradostněná ukazovala na ty růžový v těch dveřích. Když pak děda uviděl tu radost s jakou si ty novotou vonící šatky nesu, neodolal, vzal mne za ruku a koupil mi v tý drogérii, co ji pojmenovali po nějaký tetě, ještě jeden krásnej, fialovoproužkatej kartáč na vlasy a sadu barevnejch gumiček, páč jak děda říká, "culíkatý holky sou beztak nejhezčí"...

Tak vám koukám, že sem se nějak zabloudila v tématu i v čase, ale to nevadí, páč kdybych vám měla popisovat následnej kolotočovej den, byli bychom tu ještě hóódně dlouho a tak to protentokrát vezmu jen tak, letem - světem.

Poprvé v životě v sedle velkýho koně a dostala sem hnedle Hanynku, heč...;)

Holky koňský sou beztak fajn, nejen že mně svezly, ale taky mne s sebou vzali na úklid koňskejch bochánků...

A tohle sou teda ty mý vysněný růžovočerněpuntíkatý šatky...

Po obědě následoval vejletek do Netolic, kde se konal ten kolotočovej jarmark...

Protentokrát se ta zmrzka kupodivu obešla i bez toho flekatýho průšvihu...;))

A na závěr mne vzal můj kamarád netolickej, Kubík, jehož máma se kamarádí s babi Horskou, k sobě na zahradu, kde stála ta modrá trampolína a v ní neuvěřitelný množství skoků, pádů, radosti a vůbec všeho, co si může taková malá holčička, jako sem já, vod takový trampolíny přát...

Můj ouplně nejvíc největší kamarád Kubík, mně pak, když už se chýlilo k večeru a měli jsme jet domů, vzal za ruku, odvedl k východu ze zahrady a ještě dlouho po tom, co naše auto zmizelo za zatáčkou, mi mával...

A tak vám přeju, aby ste měli taky takovýho dědu a koníky a taky Kubíka, páč teprve když tydlencty zdánlivý drobnosti poskládáte jednu ku druhý, zjistíte, že jste měli vlastně docela šťastnej kolotočovej den...

Vaše Bombelka

...