Když se z německých Cách přesunete nějakých dvěstěpadesát kilometrů severozápadně a víc na severozápad už to po souši dál nejde, zjistíte, že jste se ocitli v Holandském (tedy Nizozemském) Haagu, jež, přestože není hlavním městem Holandska, je sídlem panovníka, parlamentu i vlády. Parkování v centru, v podzemních garážích se nejeví jako moc dobrý nápad, ale nakonec se tam přece jen, sérií úzkých jednosměrných uliček plných, na zvonky neustále zvonících cyklistů, napotřetí a za současného porušení nějakých dopravních předpisů, dostáváme. Procházka sídlem panovníka a jeho bezprostředního okolí, pak ale rychle rozjitřené nervy zklidňuje a navzdory našemu hrůzu nahánějícímu a nejspíše i manipulativnímu tisku (kdo by psal o tom pozitivním že ?), na tom nic nemění, ani neuvěřitelná multikulturní směs "domorodců", plná afričanů, muslimů a asiatů. (Škarohlídy pro jistotu upozorňuji, že nejsem žádnej vítač a o Bruselem nám vnucované představě multikulturních Čech si myslím svý). Následné nakouknutí do nedaleké čínské čtvrti, je pak neméně zajímavé. Nejvíce však zaujímá pohled na barevné mrakodrapy, vykukující zpoza třetího hradního nádvoří a park s jezerem, hned za areálem hradu. Charakteristika Haagu se tak, po té letmé, jen několikahodinové prohlídce, pohodlně vejde (i přes následné potíže s vymotáním se z centra města a následném hledáním nájezdu na dálnici do Amsterdamu), do slova "soulad"...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.