Nikdy nekončící příběh...: Pod ochranou Raka...

Entgorai, jak se jmenuje můj nový přítel, mne vede spletí ulic souběžných s hlavním bulvárem a na velké mapě Keni, na okraji Uhuru parku, označuje prstem jedno místo. "Here you will find peace" (tady najdeš klid). Pozoruji to místo na jihozápadě, na rozhraní národních parků Maasai Mara a Serengeti a snažím se vtisknout si ho do paměti. "Klid musíš objevit sám v sobě, ve své duši - to místo ti jen pomůže otevřít ji dokořán" - dodává ještě můj nový přítel a pak se s mírnou úklonou loučí a mizí mi v davu lidí.

"Klid musíš najít sám v sobě, ve své duši", opakuji si znovu a znovu jeho slova a zamířím do centra. Je rozhodnuto - zítra si najdu spoj a vyrazím na západ. Pokusím se to místo najít. V obchodě ještě kupuji mapu a pár drobností a vracím se cestou k hotelu. Noc je dlouhá a tak si na pokoji ještě zapínám televizi a sleduji zpravodajství americké CNN. Na dosah k zemi se přiblížila velká planetka , ale pravděpodobnost kolize je takřka nulová. Je tu však nebezpečí, že ji země svou gravitací zachytí jako další měsíc . Nebezpečí spočívá především v tom, že Zemi může podle výpočtů vědců z NASA vzájemné působení gravitačních sil vynést na trajektorii k opuštění oběžné dráhy a vychýlení se směrem k oběžné dráze Marsu. "Souboj titánů", říkám si a televizi vypínám. Nemám nejmenší chuť poslouchat jakékoliv spekulace - stejné, jako jsem poslouchal celý svůj život... V tu chvíli pochopitelně ani zdaleka netuším, co vše naši planetu čeká během následujících týdnů a tak zabrán do vlastních myšlenek, tu informaci vytěsňuji na okraj paměti...

Přivírám oči a vzpomínám na dětství. Jak mi tehdy bylo dobře - máma v kuchyni vaří oběd a my se s mou, o rok mladší sestrou honíme po bytě a děláme při tom příšerný kravál. Máma zasahuje a my se vracíme do pokoje a začínáme si prohlížet velkou obrazovou knihu s názvem "Afrika". Je to již třetí díl série "Světadíly", kterou nám máma postupně kupuje k vánocům a po "Evropě" a "Austrálii" teď prožíváme vnitřní dobrodružství při objevování tohoto ohromného kontinentu. Buš, lvi, žirafy, sloni, nosorožci a spousta domorodých kmenů žijících na úrovni doby kamenné. Jak velký rozdíl v porovnání s Afrikou dnešní. Co všechno jsme jim prostřednictvím kolonizace dali a bylo to vůbec souměřitelné s tím co jsme jim vzali ? Tradiční hodnoty zmizely v nenávratnu, převálcovány pásy naší civilizace. Krajina mimo národní parky se mění v poušť a o tom, co se stalo s lidmi, lépe nemluvit. Kde jsme vzali tu jistotu, že zrovna my, naše civilizace je to pravé pro celý svět ? Že ta naše, v mnoha evropských státech již zahnívající demokracie, je tou pravou spásou pro všechny ostatní ? Není to vše jen záminka pro naši nenasytnou touhu vlastnit, ovládat, bohatnout ? Jak se zodpovíme všem těm lidem živořícím v obrovských slumech na okrajích moderních měst a žijících ze dne na den v horších a horších podmínkách ? Poděkovali by nám za ztrátu své kultury, ztrátu své víry, ztrátu svých nadějí ? Kdo jsou to oni, vyděděnci na okraji své vlastní země a kdo jsem já, evropan, který odjel hledat smysl života tam, kde ho předchozí generace evropanů, původním obyvatelům navždy vzaly !