Probouzím se v letadle a první co uvidím je usměvavá letuška tlačící vozík mezi řadami. Letadlo se klidně prodírá skrze mraky a z venku je slyšet tlumený zvuk motorů. Už se pohybujeme nad pevninou. O pár minut později se rozbliká světlo na informačním panelu a příjemný hlas letušky nás žádá : " Prosím, sedněte si na svá místa a zapněte si pásy, letadlo bude prolétat oblastí mírných turbulencí " Má angličtina tedy nic-moc, ale co nedám slovíčky pochycenými v průběhu života bůh ví odkud, doženu selským rozumem - ten naštěstí na rozdíl od paměti funguje spolehlivě. Zatímco se takhle zabývám svými myšlenkami, pozoruji se zájmem spolucestující, jak reagují na hlášení. Někdo hned, někdo jen laxně a jeden cestující s tváří barvy ebenu, ze které svítí zářivě bílý úsměv, si dokonce místo zapnutí pásů nalil kávu. Bude to nejspíš nějaký ostřílený cestovatel a ví dobře, co dělá - pomyslím si. Letadlo letí ještě minutu klidně a najednou se prudce propadá snad o deset metrů. Paní sedící za mnou vykřikne a káva mého ebenového spolucestujícího se elegantním obloukem přenese na jeho sako a do klína. On sám má pak co dělat, aby se neskulil do uličky. Dalších pár minut je úděsných, letadlo se zmítá sem a tam jak v nějaké tropické horečce, lidé v kabině cestujících křičí, letuška se křečovitě drží opěradel a snaží se, sama vystrašená k smrti, pomáhat, kde se dá. Venku se děje něco nezvyklého. Neprolétáme bouřkou, ale obloha má už zase tu krvavě rudou barvu a přes slunce se pohybuje nějaký stín. Přemýšlím nad smrtí a kupodivu jsem úplně klidný - se svým starým světem už jsem se rozloučil a zdaleka ne v dobrém a vzduch nového jsem ještě nenasál. Nikdy jsem se nesmířil s během událostí a nikdy jsem ani nepochopil smysl toho všeho. Ano, snažil jsem se , pomáhal jsem kde jsem mohl, svou práci jsem dělal poctivě - jak nejlépe jsem uměl a přesto jsem nikdy neměl klid. Obklopen nejrůznějšími parazity stal se postupně můj život bojem za zachování svého já. "Oko za oko, zub za zub" a nebo "uhodí li tě někdo, nastav mu druhou tvář" ? Odpověď na tuhle záludnou otázku jsem nerozřešil nikdy. Mou odpovědí je vyhoření a útěk a případná smrt by byla vlastně jen vysvobozením - uvnitř jsem stejně zemřel už dávno ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.